Začne to stejně jako výše u nechtěného.
Prostě se to stane. Bez toho, aby si dotyční řekli, že by spolu chtěli mít miminko. Nebo že by ho spolu chtěli mít teď.
Vzhledem k plánovanému těhotenství, které se dlouho nedaří, mi tahle situace přijde stejně nefér jako to nechtěné. Ale proč se něco děje někomu tak a jinému jinak? Věřím, že to prostě svůj důvod má. Ty dušičky v tělech miminek, které si nás za rodiče vyberou, to dělají v určitý čas. My to chápat hned nemusíme. Nemusíme to pochopit nikdy. Ale můžeme se o to snažit. Ten malinký človíček, se nám tím snaží něco říct. Ve všech případech. Ať už přišel „nezvaně“, a nebo i když přes veškeré prosby nepřichází.
Zjištění neplánovaného těhotenství je velký šok. Každá se k těm dvěma čárkám postavíme úplně jinak. Nic není špatně. Pravděpodobně celou situaci stokrát přehodnotíme. Začínají pracovat hormony víc než kdy dřív. Jeden den můžeš šílet radostí, druhý naštváním na celý svět. Jednu hodinu můžeš vyzařovat vyrovnalostí, tu další se z toho můžeš zhroutit.
Finální rozhodnutí je ale vždy na nás, potencionálních maminkách.
Je to výzva. Když se rozhodneme si miminko nechat, život se najednou otočí vzhůru nohama. Ze dne na den máme jiné starosti. Přemýšlíme o úplně nových věcech a přemýšlíme jinak.
Chceme to takhle? I když o tom začneme znovu a znovu pochybovat, tak ano. Jinak bychom se do toho dvanáctého týdne, kdy šla ještě situace radikálně změnit, rozhodly jinak.
Teď už nezbývá než situaci opravdu přijmout. Přijmout toho človíčka a snažit se pochopit proč si nás vybral. Když se nám nepodaří pochopit proč, nevadí. Stačí mu to tu na světě připravit tak, aby se cítil vítaně a chtěně. Aby byl milovaný, cítil z nás a okolí co nejvíc lásky.