Pokud jsi zapálená pejskařka a na svého psího parťáka nedáš dopustit, nejspíš mě za následující řádky ukamenuješ… Ale já nad tímhle tématem poslední dobou hodně přemýšlím a ráda bych znala i názor ostatních.
Hodně přemýšlím o tom, jak moc je to jiné nebo spíš stejné, když doma máte dítě a nebo psa.
Při procházkách s kočárem potkávám spoustu pejskařů. Já, která miluji cestování, se těším, až miminko trochu povyroste a dáme spolu nějakou delší cestu nebo ho dokonce dám na pár dní na prázdniny a já pojedu někam sama…
Vím, že cestování je v pohodě jak s dítětem, tak i se psem. Ale už tam mám v tu chvíli zodpovědnost i za někoho jiného než jen sama za sebe a tím to pro mě trochu ztrácí tu úplnou svobodu.
Když vidím ty lidi s pejsky, říkám si, jak je to krásné, že mají svého mazlíka, kámoše na život a na smrt. Při svých procházkách vidím, že to jak se páníčkové pejskům věnují, se dá srovnat s tím, jak já se věnuji miminku. Panelákové hafany je mnohdy třeba venčit i během noci. Opět srovnatelné s nočním kojením.
Nejvíc obdivuji ty maminky, které potkávám v jedné ruce s kočárkem a ve druhé s vodítkem. Klobouk dolů 🙂
Ale miminko vyroste v dospělou samostatnou osobu. Pejsek bude vyžadovat lidskou péči po celý svůj život.
Já jsem docela sobecká. Mám se asi moc ráda. Možná jsem teď jen ovlivněná „mlíkem na mozku“. Ale vůbec mi nedává smysl, proč si lidi pořizují psa. Jsem prostě asi unavená aktuální péčí o dítě. Svoje miminko miluju, ale vyčerpává mě to všechno okolo. Neumím si představit, že by jednou nevyrostlo. Jako ten pes, který psem zůstane a pak umře…
Opravdu se moc omlouvám pejskařům. Spíš prosím o váš postoj 🙂
Když jsem byla malá, měli jsme pejska. Pak jsem párkrát toužila po dalším nebo třeba i po jiném zvířátku. Ale to už je pár let zpátky. Po narození dítěte jsem pochopila, že tahle moje touha, starat se o někoho, prostě vymizela.
Zvířata mám ráda. Jsem vegetariánka, nezabiju ani mouchu. Ale péči o ně ráda přenechám těm empatičtějším z nás.
S miminkem přišly nějaké mateřské pudy. Ale je jich myslím jen tak akorát.
Určitým způsobem mi chybí svoboda. Nemůžu se v klidu najíst atd… Že nemůžu sama na týden odjet, ani nemluvě 😀
Vrátím se znovu k těm pejskařům. Mně to dítě vyroste, nebude vyžadovat moji péči 24/7 a bude z něj dospělý jedinec. Co ale máte z těch psů?
Toť vše. Ber to prosím s nadsázkou a napiš mi, jak to máš se psy a dětmi ty 🙂
Jsem obyčejná holka, které mateřství dost zásadně změnilo život. Nejdřív jsem nevěděla, jak nové období uchopit. Jak zůstat sama sebou. Řekla jsem si ale DOST. Dost s litováním se. Přišlo to, co jsem potřebovala. Zpomalení. Přijímám všechno tak, jak přichází a jsem rozhodnutá z toho vytřískat maximum. Chci inspirovat právě tebe, pokud se ti změnil život podobně jako mně a nebo prostě hledáš nějakou novou příležitost, jak začít jinak. Podle sebe. Chceš se stát svým vlastním pánem ve všech směrech? Klikni SEM a udělej první krok k životu, ve kterém se nebudeš muset nikomu podřizovat 🙂