Těhotenství
Každá si tohle období dopředu nějak představujeme. Třeba jen podvědomě.
Představujeme si, že až to jednou přijde, tak budeme rozumné, zamilované, zajištěné a zkrátka že se v nás probudí ty mateřské pudy a budeme vědět, co děláme. Že těhotenství bude to nejkrásnější období našeho života.
Pojďme se podívat na to, jaké různé podoby tohle „nejkrásnější“ období může ve skutečnosti mít.
1. Plánované
Nejideálnější možnost 🙂
Někdo dojde do bodu, kdy si řekne, že teď je ten čas. Teď jsem připravena být mámou. Mám partnera, který bude skvělým tátou. A společně víme, kde a jak budeme miminko vychovávat.
A to je super startovní pozice k tomu, začít se o miminko snažit. Někomu to do pár měsíců vyjde a opravdu si třeba může bezstarostně začít užívat to své vysněné období očekávání. A to je krásné 🙂
Někomu to v tomhle případě může trvat déle než pár měsíců, ne-li let. A to mi přijde hodně nefér. Osobně tuto zkušenost nemám. Ale z doslechu o tom vím. Přijde mi hodně nespravedlivé, že páry, které jsou z celého srdce na miminko připraveni a přejí si ho, že to dlouhou dobu přirozenou cestou nejde. I tohle má pravděpodobně svůj důvod. Všem dotyčným přeji, ať má takové trápení šťastný konec.
Další dvě možnosti už tak ideální nejsou a objevují se v nejrůznějších podobách. Někdo se, ať už s nechtěným nebo neplánovaným těhotenstvím, smíří rychle. Někomu to může trvat i několik let. Vždycky nám tím ale to miminko (ať už se narodí nebo ne) něco říká. Něco nás přišlo naučit, ukázat jiný pohled na svět.
2 .Nechtěné
Prostě se to stane. Bez toho, aby si dotyční řekli, že by spolu chtěli mít miminko. Nebo že by ho spolu chtěli mít teď.
Je to nefér a je to nepříjemné. Někdo může říct nezodpovědné, ale to už je v tu chvíli, kdy se to stane jedno. Jen je potřeba to začít řešit.
I v tomhle případě se ta dušička rozhodla, že se v nás zhmotní. Ale rozhodnutí je na nás. Možnost legální interrupce je v České republice do dvanáctého týdne těhotenství.
Když se rozhodnu pro interrupci, jedná se o nechtěné těhotenství. Prostě se to stalo, ale teď není vhodný čas, pro to, abych na svět přivedla nového člověka. Není vhodná chvíle na to, abych se miminku plně odevzdala a podřídila. Není vhodná chvíle, abych se nejen na devět měsíců těhotenství, ale pak na dalších několik let, vzdala své úplné svobody. Případně už mám dítě/děti a na další momentálně nemám energii. Všechno tohle JE V POŘÁDKU a v tu chvíli je tedy potrat to nejlepší, co pro sebe i potenciální miminko můžeme udělat.
Ať už své těhotenství vyhodnotíme jako nechtěné nebo jako neplánované, ani jedno není špatně. Další důvody pro interrupci mohou být různé (nemám stálého partnera; nemám pro miminko zázemí, které si představuji; finanční důvody; zkrátka se necítím, na to být mámou;….). Jeden a ten samý důvod může být pro někoho překážka a pro jiného banalita. I to je v pořádku. Nejdůležitější je, jak to cítím konkrétně já – ta, na které konečné rozhodnutí je.
Pak se může stát, že se rozhodnu s nejlepším vědomím a svědomím a když už to pak nejde vzít zpátky, začnu toho litovat. Ať už podstoupím interrupci a pak začnu mít výčitky, že jsem si měla miminko nechat nebo se naopak rozhodu projít celým těhotenstvím, miminko přivést na svět a pak začnu pochybovat, zda to tak je správně… JE TO SPRÁVNĚ, OBOJÍ. I když to bylo těžké rozhodnutí. V tu chvílí to tak pro mě bylo nejlepší. Vybrala jsem si cestu a tou teď zkrátka půjdu.
3. Neplánované
Začne to stejně jako výše u nechtěného.
Prostě se to stane. Bez toho, aby si dotyční řekli, že by spolu chtěli mít miminko. Nebo že by ho spolu chtěli mít teď.
Vzhledem k plánovanému těhotenství, které se dlouho nedaří, mi tahle situace přijde stejně nefér jako to nechtěné. Ale proč se něco děje někomu tak a jinému jinak? Věřím, že to prostě svůj důvod má. Ty dušičky v tělech miminek, které si nás za rodiče vyberou, to dělají v určitý čas. My to chápat hned nemusíme. Nemusíme to pochopit nikdy. Ale můžeme se o to snažit. Ten malinký človíček, se nám tím snaží něco říct. Ve všech případech. Ať už přišel „nezvaně“, a nebo i když přes veškeré prosby nepřichází.
Zjištění neplánovaného těhotenství je velký šok. Každá se k těm dvěma čárkám postavíme úplně jinak. Nic není špatně. Pravděpodobně celou situaci stokrát přehodnotíme. Začínají pracovat hormony víc než kdy dřív. Jeden den můžeš šílet radostí, druhý naštváním na celý svět. Jednu hodinu můžeš vyzařovat vyrovnalostí, tu další se z toho můžeš zhroutit.
Finální rozhodnutí je ale vždy na nás, potencionálních maminkách.
Je to výzva. Když se rozhodneme si miminko nechat, život se najednou otočí vzhůru nohama. Ze dne na den máme jiné starosti. Přemýšlíme o úplně nových věcech a přemýšlíme jinak.
Chceme to takhle? I když o tom začneme znovu a znovu pochybovat, tak ano. Jinak bychom se do toho dvanáctého týdne, kdy šla ještě situace radikálně změnit, rozhodly jinak.
Teď už nezbývá než situaci opravdu přijmout. Přijmout toho človíčka a snažit se pochopit proč si nás vybral. Když se nám nepodaří pochopit proč, nevadí. Stačí mu to tu na světě připravit tak, aby se cítil vítaně a chtěně. Aby byl milovaný, cítil z nás a okolí co nejvíc lásky.
Můžeme to celé brát takhle:
Slyšela jsem, že děti, které jsme neplánovali, jsou ty nejsilnější osobnosti. To ony se z větší části rozhodly sem přijít, mají velké odhodlání a silné poslání.
A nebo takhle:
Teď už je jedno, jestli to na začátku byla situaci plánovaná nebo ne. Když se ten človíček narodí do láskyplného prostředí, může mu být jedno, jestli bylo plánované nebo ne. I nám to pak bude šumák 🙂
Jsem obyčejná holka, které mateřství dost zásadně změnilo život. Nejdřív jsem nevěděla, jak nové období uchopit. Jak zůstat sama sebou. Řekla jsem si ale DOST. Dost s litováním se. Přišlo to, co jsem potřebovala. Zpomalení. Přijímám všechno tak, jak přichází a jsem rozhodnutá z toho vytřískat maximum. Chci inspirovat právě tebe, pokud se ti změnil život podobně jako mně a nebo prostě hledáš nějakou novou příležitost, jak začít jinak. Podle sebe. Chceš se stát svým vlastním pánem ve všech směrech? Klikni SEM a udělej první krok k životu, ve kterém se nebudeš muset nikomu podřizovat 🙂