Pokud jste si přečetli můj příběh nečekaného otěhotnění, tušíte, jak těžké pro mě bylo se s novou situací vyrovnat. Po objevení se dvou čárek na těhotenském testu jsem si říkala PROČ?! Proč právě teď a právě s tím, s kým se to stalo?
Říkala jsem si, že jsem potřebovala vytrestat za svoji nezodpovědnost a lehkomyslnost. Že jsem pořád povídala, jak v životě potřebuji nějakou změnu, tak tady ji mám… To všechno asi ano, věřím, že všechno se na světě děje z nějakého důvodu, i když tentokrát jsem ten důvod nemohla ani za nic najít (někde podvědomě ho asi znám, protože uvnitř sebe jsem také od začátku věděla, že si miminko nechám).
A pak jsem si uvědomila, že tu touhu po změně jsem vyslovila loni v létě (tedy zhruba devět měsíců před otěhotněním) docela dost konkrétně.
Jednoho srpnového dne jsem si s kolegou a zároveň dobrým kamarádem vyjela na výšlap do Rakouska. Jako správní nádražáci jsme jeli vlakem. K večeru jsme si v Linzi uchození po celém dni nakoupili na cestu zpět pár piv. Příjemně unavení jsme cestou domů začali filozofovat o životě.
Vyprávěla jsem mu něco ve smyslu, jak mi přijde, že se s přítelem, kterého mám moc ráda, nikam už nějakou dobu neposouváme. Že si sice vyhovujeme a dokonale se známe, mám v něm velkou oporu a neumím si představit žít s nikým jiným, ale že se nudím. Že bych chtěla v životě nějaký zvrat.
Pokračovalo to tím, že si umím představit, že do roka budu mít dítě, že by to byla dokonalá změna. Ale že si neumím představit, že to dítě budu mít se svým současným přítelem. Protože ho právě znám tak dobře, že jako tátu ho nevidím… (Což zpětně hodnotím jako hodně velký rouhání, ten kluk bude jednou skvělý táta. Já se prostě nudila nebo tohle moje smýšlení mělo hlubší význam, který mi zatím není znám.)
Je to náhoda? Úplně si to nemyslím. O tom, že si myšlenkou tvoříme realitu, jsem slyšela v různých podobách několikrát. Ale do chvíle, kdy jsem si to uvědomila v souvislosti s mým otěhotněním, jsem tomu nikdy nepřikládala až takovou váhu.
Uvědomění to pro mě bylo hodně silné. Byla jsem na sebe naštvaná a ulevilo se mi zároveň. Naštvaná za to, jak jsem mohla být tak prostořeká. Proč jsem víc nepřemýšlela nad tím, co říkám?! A úleva v tu chvíli z toho, že to, co se mi právě děje, mám stále ve svých rukou. Jen je potřeba si to uvědomit…
Uvědomit a naučit se s tím pracovat.
Ale jak? Někdo se svými myšlenkami pracovat umí a někdo třeba potřebuje lekci jako já. Potřebujete v praxi vidět, že to funguje, že když něco vyšlete do „éteru“ a myslíte to v tu chvíli vážně, že ono se to pravděpodobně opravdu stane.
Protože zvlášť když myšlenku vyslovíme, jdeme pak podvědomě jejím směrem. Často si ani neuvědomíme, že jednáme tak, jak jsme si sami předpověděli.
Když se zamyslíte, možná si na nějaký případ ze svého života vzpomenete. Může jít o běžné denní maličkosti („věděla jsem, že k večeři budeme mít lívance, tak jsem si automaticky nedala sladkou tečku po obědě“). I o zásadnější rozhodnutí („od malička mi říkali, že budu lékařkou, měla jsem to tak vsugerované, že mě ani nenapadlo vybrat si jinou školu než zdrávku“) .
Konkrétně mě za mě napadá ještě příklad s penězi. Mám k nim občas odtažitý vztah, ale smířila jsem se s tím, že pokud budu chtít žít, tak jak jsem zatím vždycky žila, potřebuji je. Nikdy jsem nechtěla „miliony“, ale také tvrdím, že člověk jich vždy může mít tolik, kolik potřebuje.
To byly a jsou mé myšlenky ohledně peněz a také se mi to tak vždy promítlo do reality. Od patnácti jsem chodila po brigádách tak, jak jsem zrovna potřebovala a také jsem už na střední škole tvrdila, že si sama sobě mohu dopřát, co chci. Nikdy jsem si nepotrpila na luxusní drahé věci, ale to co jsem chtěla, jsem si uměla vždy sama obstarat.
A na to mi vždy stačila myšlenka, že vím, že to jde – že si vždy dokážu nějak vydělat a nedostatku peněz jsem se vlastně nikdy nebála.
Ale to jsem si také uvědomila až zpětně. V otázce ohledně peněz jsem tedy skrz myšlenku měla štěstí. Ve vyslání myšlenky ohledně miminka za takové neobvyklé situace jsem to štěstí musela chvilku hledat. A vlastně mi v tom hodně pomohlo právě i tohle uvědomění. Jsme tvůrci svého příběhu.
Naučme se s myšlenkami takhle pracovat. Máte nějaký sen? Nebo chcete ve svém životě něco změnit? Přemýšlejte o tom, nahlas o tom mluvte s lidmi kolem sebe. Ono to pak časem přijde jakoby samo. I když už víme, že úplně „samo“ to nebude 🙂
Přemýšlejte o svých snech a vysněných změnách a začnete pak konat. Ať už více vědomě či nevědomě.
Jsem obyčejná holka, které mateřství dost zásadně změnilo život. Nejdřív jsem nevěděla, jak nové období uchopit. Jak zůstat sama sebou. Řekla jsem si ale DOST. Dost s litováním se. Přišlo to, co jsem potřebovala. Zpomalení. Přijímám všechno tak, jak přichází a jsem rozhodnutá z toho vytřískat maximum. Chci inspirovat právě tebe, pokud se ti změnil život podobně jako mně a nebo prostě hledáš nějakou novou příležitost, jak začít jinak. Podle sebe. Chceš se stát svým vlastním pánem ve všech směrech? Klikni SEM a udělej první krok k životu, ve kterém se nebudeš muset nikomu podřizovat 🙂